NAZDÁREK KAMARÁDI.....
Dovolte nám se představit a povědět vám něco málo o našem záměru a aktuální situaci.
Jsme....
Náš azylový dům Nazdárek vznikl oficiálně v roce 2018, kdy jsme založili spolek Reci-in z.s., skládající se ze 3 členů naší domácnosti.
K založení spolku nás nutili stále rostoucí finanční požadavky jak na péči o zvířata, tak i na opravu nemovitosti, kterou máme k těmto účelům pronajatou.
Samotná péče o zvířecí bezdomovce však započala o 5 let dříve.
Nebyl to plán, zvířátka nám sama chodila do cesty a rozhodnutí, zda jim pomůžeme, pro nás bylo vždy samozřejmostí.
Aktuálně se staráme o:
- 25-30 kočiček s FIP onemocněním
- 12 pejsků
- kozenky Zuzku a Aničku
- slepičky z klecového velkochovu
- suchozemskou želvu Elišku, která se u nás léčila se závislostí na marihuaně
Tuto činnost od počátku hradíme ze svých prostředků. Nemovitost, kterou máme k tomuto účelu pronajatou, byla sice v dezolátním stavu, ale vždy jsme ušetřili na drobné úpravy a pomalinku se posunovali vpřed. Naše vize byla postavit zde na horách otevřenou azylovou farmu a vyřešit tak jednou pro vždy problém se stále množícími se kočkami bez domova, které se tu volně pohybují a koťátka se rodí i ročním kočičkám. Dále tu byl příslib toho, že budeme moci jednou nemovitost odkoupit a s touto vidinou jsme se pustili do práce.
Péče o zvířátka i opravy byly pro naši rodinu (tehdy ještě jen se třemi dětmi) finančně velmi náročné. Chod celého azylového domu a zejména velmi nákladná léčba FIP pozitivní kočičí komunity, které jsme se ujali a separovali, aby se nemoc nešířila dál, jsme financovali výhradně z vlastních peněžních zdrojů. Některá zvířátka se k nám dostávají v tak těžkém zdravotním stavu, že jedinou věc, kterou pro ně můžeme udělat je nechat je odejít za duhový most v teple a bezpečí. Ale i tichá a laskavá asistence v posledních hodinách života je velmi důležitá i když velmi smutná a bolestivá část naší práce.
Zatímco já jsme pracovala nejdříve jako pracovník v sociálních službách a později jako telefonní asistentka televizního prodeje, Kari se naplno pustil do podnikání v oblasti realit a do toho bral různé brigády a jednorázovky. S takto nemocnými zvířaty jsme hledali jakoukoliv příležitost k přivýdělku.
Antibiotika u nás tečou proudem, kastrace, stelivo, očkování, čipování, výběhy a zvířecí ubikace, domeček bez rozvodu tepla, špatnou elektřinou, museli jsme si nechat natáhnout rozvody vody, neboť zde cákala voda ze zdí.
Vydali jsme všechny finanční rezervy, které tedy nebyly nijak horentní a tak pomáhali přátelé i rodina. Později se přidala i paní Jana Sarkozy, která s holkami z brněnského callcentra Eon začala posílat každý měsíc 20kg granuliček pro kočičky. To byla velká pomoc a úleva. Díky nim jsme ušetřené korunky proměňovali za léky a kastrace. Pokud nám pár peněz zbývalo, což nebylo zas tak často, spolkly je neúprosně nejdůležitější úpravy
zvířecích ubikací i našeho bydlení. Byli jsme odhodlaní proměnit tuto chátrající ruinu v domov plný lásky.
Vlastně jsem náš domeček milovala a miluji úplně stejně jako ty naše zanedbané NAZDÁRKY, poprvé od doby, kdy jsem vylétla od maminky a tatínka jsem cítila to, že tohle je to místo kde chci být, kam patřím a kde jsem doma.
Chceš-li Boha rozesmát, řekni mu o svých plánech.
Pak ovšem na naše chudé království padla absolutní bezmoc, chudoba a zoufalství....
Tuhle dobu si jistě pamatujeme úplně všichni. Zemí se šířil strach ze smrti a ztráty blízkých. Nikým nežádaná nemoc Covid-19, ničila vše co jí přišlo do rány..... životy, svobodu i celoživotní práci a úsilí nás všech.
S první lockdownem bylo vydáno i vládní nařízení, které nám zakazovalo vykonávat realitní činnost. Ze dne na den jsme tedy přišli o jediný zdroj příjmu, kterým jsme financovali provoz azyláčku, veterinární náklady i potřeby naší rodiny. S vládní dotací 25 000 Kč jsme sotva zaplatili nájem, jídlo a nejnutnější veterinární úkony. Finančně jsme však utrpěli velké ztráty. A sami jsme onemocněli touto nemocí. Nebylo nám vůbec dobře a můj strach byl o to větší, že mě nemoc postihla ve druhém trimestru těhotenství. Místo radosti , že se nám po sedmi letech snažení, povedly dvě čárky na těhotenském testu přišla absolutní hrůza a obavy o zvířata, o nás i miminko. Neměli jsme samozřejmě žádné zásoby. A pak jako by nebe vyslyšelo moje volání o pomoc. Zjevila se z čista jasna paní Jitka Grigová a s manželem a přivezli konzervy, granulky a stelivo pro kočičky, vitamíny pro děti, ale hlavně toaletní papír.
Jitu! Děkuji....
Po lockdownu jsme začínali zesláblý a zlomení opět od nuly. Bylo to velmi těžké, ale s pomocí přátel a rodiny jsme se snažili opět postavit na vlastní nohy. V tomto boji o přežití jsme sice utržili mnoho ran a škody byly veliké, nicméně jsme byli odhodlaní pokračovat dál stůj co stůj.
Díky přátelům jako je třeba Pavel Kučera aka Husky a jejich pomoci, jsme se snažili z trosek postavit alespoň malý kousek jistoty, od kterého bychom se mohli opět odrazit a pokračovat v naší práci.
Usilovali jsme o minimalizaci škod a ztrát, avšak všechny realitní smlouvy byly propadlé, neměli jsme nic. I tak jsme pokračovali v práci s nadějí, že vše doženeme a všechno dobře dopadne. Byli jsme odhodláni se pracovně zbráborat a opět nastolit nějaký finanční proud, kterého se můžeme chytnout.
Snažili jsme se zůstat optimističtí a věřit, že tuto bouři se nám podařilo ustát a půjdeme dál.
No.....
Pak ale přišel lockdown číslo 2 a tentokrát nám sice realitní činnost zakázána nebyla, ale zavřely se okresy, což byla velká komplikace a problém, který nás opět poslal do říše zoufalství.
Navíc jsme neměli ani nárok na podporu pětadvacítky.
Po téhle bouři jsme se již na nohy nepostavili a naše podnikání zaniklo. Byli jsme rádi, že jsme seskládali peníze na jídlo pro děti, nájem a základní léky pro zvířátka.
Bylo zle....velmi zle...začali vznikat dluhy a problémy pršely z nebe.
Blížil se také čas porodu, ještě týden před plánovaným termínem jsem pro miminko měla jen pár věciček. Tehdy jsem se odhodlala poprvé poprosit o pomoc v jedné skupince zaměřené na pomoc maminkám v nouzi. Prosila jsem o par kousků bodýček do porodnice. Nikdy bych nevěřila co se stane. Díky všem těm úžasným maminkám jsem byla vybavená nejen na půl roku do předu, ale i do porodnice. Holčičky moje milovaný, děkuji vám všem znova a znova a děkuji za podporu, rady a přátelství, které od vás dostávám i nadále.
Když se dcera Mia narodila živá a zdravá se všemi prstíky prožívala jsem po velmi dlouhé době nádherný pocit. I když se mi narodila na škaredou středu, byl to druhý nejhezčí den v mém životě. Pár hodin absolutní radosti však vrátil do reality telefonát
Umírala mi maminka .....
Život dal a hned vzal. Ihned jsem z porodnice jela do Brna, kde jsem ji naposledy políbila a pohladila a pak ....
Moje Žena, moje jediná fanynka, nejlepší kamarádka, se kterou jsem vždy vše řešila, která mi dodávala sílu a byla mou nenahraditelnou opozicí, díky které jsem se nejvíce učila...umřela. Uvnitř mě se rozlilo neskutečné prázdno. Nedokázala jsem ze sebe vyloudit jediný pocit, jakýkoliv pocit.
A i přesto, že jsem se snažila všemu dát čas a přijmout tuhle velkou ztrátu, zvládnout chudobu, ve které jsme se s dětmi ocitli, stejně tak i tlak z přehršle práce, kolem miminka a zvířátek v koutku duše mi moje intuice říkala, že ještě jedna bomba na nás čeká.
Ten pocit byl velmi vtíraví a každým dnem sílil. Proto mě vlastně nepřekvapil telefonát od majitele nemovitosti, že by nás rád navštívil.
Vlastně jsem to věděla hned, věděla jsem co se stane.
Pár týdnů po tom, co jsem přišla o moji božskou madonu, mi majitel oznámil, že chce prodat dům, že pravděpodobně přijdu i o moje doma.
První co mi běželo v hlavě bylo kam půjdu se zvířaty. Ani na vteřinu mě nenapadlo, že by jsem je dala pryč, ale dorazila mě myšlenka, že se to může stát, že pokud neseženu potřebné peníze na odkup nemovitosti, popřípadě náhradní bydlení, ve kterém můžeme zůstat spolu, budou muset zvířátka pryč.
Jak jistě my všichni FIP problematiky znalí víme, stres je pro tohoto kočičího zabijáka živnou půdou. Ačkoliv jsou naše kočičky pozitivní nemoc u většiny ještě nepropukla a díky kvalitnímu papání, které nám zajišťuje projekt CLICK AND FEED a granulkám BRITT, které nám posílají, se nám daří tohoto zabijáka držet na uzdě.
Změna prostředí, zpřetrhání vazeb, odloučení, začlenění mezi jinou kočičí smečku......to moje kočičky nedají.
I když nám majitel dal 5 měsíců k sehnání kupní ceny, která je 3.000.000,- nebyla jsem schopná najít investora, potažmo přijít na způsob, jak o náš domeček nepřijít.
Po nocích jsem pracovala na tomto eshopu, pohlednicích a rozvojových pohádkových kartách, abychom mohli prodejem pokrýt alespoň základní potřeby zvířat.
Ale dochází mi čas, přesně za 17 dní se mě majitel zeptá zda zaplatím nebo se vystěhujeme.
Pokud se nám nepodaří azyláček odkoupit, budeme muset činnost ukončit, společně se zvířátky tak přijdeme o střechu nad hlavou a nemovitost bude prodána.
S tím se však nikdo z nás nemůže smířit. Vzhledem k tomu, že u nás zvířátka nachází trvalý domov, jsou zde někteří chlupáči i 8 let, jiné jsme odchovali až do jejich smrti. Pro starší by byl převoz a nové prostředí velmi bolestný a traumatický zážitek. Jak jsem již uvedla výše staráme se o FIP pozitivní
kočičky, které se z toho důvodu nenabízejí k adopci, a proto je velmi těžké je umístit do některého útulku nebo jiné organizace. Od počátku byl záměr vytvořit trvalý zvířecí domov, mít funkční ubikace, prostorné výběhy a poskytovat zázemí, jistotu a kvalitní veterinární péči
nemocným a opuštěným zvířatům.
I když nám kvůli nedostatku financí domeček stále neslouží tak, jak by mohl, měl a jak bychom si přáli, máme obrovskou chuť to dokázat.
Jsme rádi, že jsi i ty součástí našeho příběhu, a věříme, že se nám díky našemu pohádkovému projektu podaří nejen domeček zachránit, odkoupit a opravit ho, ale také vybudovat z něj otevřenou azylovou farmu a pořádat v ní pohádková nedělní čtení pro veřejnost.
Je za námi snad nejtěžší rok, který jsme zažili. Kéž by se nám v tomto roce povedlo všechno dostat zpět pod kontrolu, mohli bychom všichni zůstat spolu a pokračovat v práci.
Děkuji také za pomoc všem lidem, kteří věří v důležitost našeho projektu a neváhají nám pomoci i materiálně.
Děkujeme.
Materiální pomoc
Granulky, dřevitá vlna, seno, sláma, kočkolity, čisticí prostředky, ručníky, gumové rukavice,
stavební materiály, linoleum...
To jsou nejnutnější věcičky, které oceníme a s velkou vděčností uvítáme.
Finanční pomoc
Finanční pomoc používáme na veterinární výdaje, operace, podestýlky, opravy či odkup
nemovitosti.
Pomoc od tvořivých ručiček
Máte-li chuť a rádi tvoříte, malujete, šijete, pletete, háčkujete..., pomozte nám svým výtvorem
naplnit náš e-shop www.pohlednicenazdarek.cz. Výtěžkem z prodeje nám pomůžete přiblížit se
k našemu cíli a my vám uděláme pod prodejním obrázkem krásnou prezentaci.
Přijmeme také obrázky dětí ze škol, školek a zájmových kroužků na výrobu pohlednic s dětským
motivem.
Chcete-li nám také pomoci, kontaktujte nás na e-mailu:
reci.incz@gmail.com
V našem azyláčku je spousta zvířátek čekajících na svou léčbu, proto děkujeme za sdílení a nákup na našich stránkách.
Na reklamu u nás bohužel nejsou finanční prostředky, ty používáme na boj s FIP, proto právě vaše doporučení a recenze jsou jediná možnost, jak zajistit prodej a vejít ve známost.
Mrkni na naše videa na youtube kanále:
O azyláčku
https://www.youtube.com/watch?v=Lr1mGtm2gbc
Jak jsme se dostali na hory
https://www.youtube.com/watch?v=5ZYD04iutr8
Azyláček 2020
https://www.youtube.com/watch?v=s8CwtHwqRiY
Vy a vaše šíření či doporučení jste naší jedinou nadějí na záchranu našeho domova.
S láskou
Jíťa a zvířátka
